štítovka jelení — Pluteus cervinus

Pluteaceae - štítovkovité

Popis: klobouk až 15 cm široký, zpočátku polokulovitý až zvoncovitý, později téměř plochý, velmi variabilní, ploše vyboulený, radiálně vrostle vláknitý, tmavě okrově hnědý, světle až tmavohnědý, hladký až jemně plstnatý, za mokra slizký se světlejším okrajem. Lupeny volné, břichaté, husté, v mládí bělavé, později masově narůžovělé. Třeň válcovitý, na bázi ztlustlý, s černohnědými dlouhými vlákny. Dužnina je bílá a vodnatá. Chuť nahořklá. Vůně po syrových bramborách.

Výskyt: hojný druh.

Doba výskytu: květen až listopad.

Využití: jedlý druh.

Biotop: jednotlivě, nebo ve skupinách na tlejících pařezech a kmenech listnáčů, vzácně i jehličnanů, na pilinách, kůře a zbytcích dřeva v půdě.

Záměna: penízovka širokolupenná (Megacollybia platyphylla) má řídké lupeny a bázi s bohatým rhizomorfiem. Štítovka černolemá (Pluteus atromarginatus) má tmavohnědá až černá ostří lupenů a roste na dřevě jehličnanů.

Použitá literatura:

ANTONÍN, Vladimír a Ladislav HAGARA. Houby. 7. Praha: AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 1999. ISBN 80-7151-259-1.

KEIZER, Gerrit J. Houby: encyklopedie. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2005, 288 s. Encyklopedie (Rebo). ISBN 80-723-4479-X.

MIKŠÍK, Michal. 1000 českých a slovenských hub. 1. Praha: nakladatelství Svojtka & Co. s. r. o., 2015. ISBN 978-80-256-1190-6.