ryzec ryšavý — Lactarius rufus

19.08.2020

Russulaceae - holubinkovité

Klobouk: 3-10 cm široký, nejprve ploše sklenutý, později oploštělý a vmáčklý nebo slabě nálevkovitý, s malým ostrým hrbolem, tmavě červený až červenohnědý; pokožka jemně plstnatá, především na okraji.Lupeny přirostlé, někdy trochu sbíhavé, husté, úzké a nestejně dlouhé, žlutavé, potom okrové až červenavé, často bílým výtrusným prachem poprášené. Třeň 3-7 x 0,8-1,5 cm, válcovitý, ve stáří většinou dutý, poněkud světlejší než klobouk, hladký, na spodu někdy bíle plstnatý.

Dužnina: bílá, v bázi třeně též červenavá, křehká; mléko bílé, neměnné, velmi ostré, jako paprika pálivé.

Výtrusy: 7-10 x 5-7 um, kulovité až elipsoidní, bradavčité; výtrusný prach bělavý.

Výskyt: roste velmi hojně hlavně v jehličnatých lesích, s oblibou pod borovicemi, především na kyselých půdách; srpen až říjen.

Poznámky: někteří lidé považují tuto houbu pro její ostrou chuť za nepoživatelnou, jiní ji však mají za delikatesu. Je ovšem jisté, že máme-li ryzec ryšavý použít v kuchyni, musíme jej určitým způsobem upravit: nejprve houby 12 hodin máčíme, potom je 10 minut vaříme ve slané vodě (pak vodu slijeme) a teprve potom je smažíme anebo nakládáme do octa.

Možnosti záměny: lze jej zaměnit např. za nejedlý ryzec dubový (Lactarius quietus), který však má žlutavé mléko, roste hlavně pod duby a je cítit po starém tuku.



Zdroj: Atlas hub, Hans W. Kothe, Průvodce přírodou, IKAR, 1998